Prefa Brno

1. Technické parametry dlažby

Od 1.1.2005 se výroba, zkušebnictví a označování betonových dlažebních prvků a betonových obrubníků vyráběných v Prefa Brno a.s. řídí příslušnými evropskými normami. Prefa Brno a.s. deklaruje u těchto výrobků takové technické vlastnosti, které vyhovují nejpřísnějším požadavkům nových evropských norem.

Dlažební prvky a betonové obrubníky jsou určeny pro vnější použití. Ostatní technické parametry, které zde nejsou uvedeny se řídí podnikovými normami výrobce, popř. platnými normami.

1.1 Vlastnosti betonu
Pro výrobu betonových vibrolisovaných bloků je předepsána pevnostní třída betonu C 40/50 a beton je charakterem svého složení a svými vlastnostmi odolný střídavému působení mrazu při nasycení vodou s rozmrazovacími prostředky stupně XF4 dle ČSN EN 206-1.

1.2 Vlastnosti dlažebních prvků a obrubníků
Dlažební blok = prefabrikovaný betonový dílec, který ve vzdálenosti 50 mm od kteréhokoliv z okrajů nevykazuje žádný průřez horizontální rozměr menší než 50 mm a jehož celková délka prvku dělená jeho tloušťkou dává číslo nižší než čtyři nebo rovné čtyřem
Dlažební deska = prefabrikovaný betonový dílec, jehož celková délka nepřesahuje 1 m a jehož celková délka dělená jeho tloušťkou dává číslo vyšší než čtyři

1.3 Odpor proti skluzu
Za normálních podmínek používání, a je-li zajištěna údržba po položení, vykazují dlažební prvky během životnosti výrobku dostatečný odpor proti skluzu (smyku) a neměří se.
Součinitel tření pro zámkovou dlažbu vyhovuje pro klasifikační stupeň hodnocení textury 1 pro kategorie komunikací A i B dle ČSN 73 6177.

1.4 Vzhled
Všechny dlažební bloky musí splňovat požadavky na vzhledové a mechanické vlastnosti pro příslušné třídy:
I. třída:

• SHODNÝ VÝROBEK
• horní pohledová plocha bez trhlin a výdlabků
• hrany nepoškozené

II. třída:

• NESHODNÝ VÝROBEK
• horní pohledová plocha bez trhlin
• poškození hran na více místech v celkové délce max. 30 mm
• ojedinělé dutiny v horní ploše vzniklé vytržením betonu razníkem jsou dovoleny do rozměrů 5x5 mm, u dvojvrstvé dlažby nesmí pronikat do jádrového betonu

III. třída:

• NESHODNÝ VÝROBEK - nestandard
• dlažební prvky neodpovídající třídě I. a II.

U dvouvrstvých dlažebních bloků nesmí být zaznamenány žádné náznaky delaminace mezi jednotlivými vrstvami betonu.
 
Barva
Dlažební desky se vyrábí bez probarvení, s probarvenou lícovou (nášlapovou) vrstvou nebo probarvené v celém svém objemu.
Při výrobě obou probarvovaných variant nesmí žádný vzorek vykazovat významné rozdíly v barvě. Minimální odchylnosti od jednotného probarvení desek mohou být způsobeny kolísáním barevného odstínu, vlastností surovin a rozmanitými podmínkami při tuhnutí a tvrdnutí, kterým se nedá zabránit, a nejsou považovány za významné.
 
Melír
Jedná se o povrchovou úpravu dvouvrstvých výrobků. Lícový beton výrobku je probarvován několika různými barvami. Jednotlivé jednobarevné záměsi lícového betonu jsou při výrobě vzájemně promíchány, čímž je tvořeno barevné žíhání povrchu výrobku - MELÍR.
Pro docílení kvalitního vzhledu je vhodné míchání dvou až tří různých barev. Mísení jednotlivých jednobarevných záměsí je nahodilé, díky čemuž jsou jednotlivé barvy použité v melíru na každém jednotlivém dlažebním prvku zastoupeny v různém, a pokaždé jiném poměru.
 
Beton, ze kterého je výrobek vyroben, sestává z čistých přírodních materiálů - písek, štěrk, cement a voda. Ve vazbě na faktory působící během výroby a skladování zboží, může v ojedinělých případech dojít ke kolísání barevnostních odstínů a ke vzniku tzv. výkvětů, tj. vystoupení volného vápna obsaženého v betonu, na povrch výrobku. Zabránit vzniku drobných barevnostních odlišností a vápenných výkvětů v souhrnu působení všech negativních vlivů je i za použití nejpokrokovějších chemických přísad technologicky nemožné. Barevnostní rozdíly a výkvěty mohou být různé intenzity, v žádném případě však nemají naprosto žádný vliv na kvalitu a užitné vlastnosti zboží. Případné barevnostní rozdíly a vápenné výkvěty nelze proto uznat jako vadu zboží. Působením povětrnostních vlivů a běžným mechanickým namáháním zpravidla dojde k vyrovnání barevnostních rozdílů a zmizení výkvětů.
 
Povrch dlažby je chráněn proti poškrábání při dopravě prokládáním jednotlivých vrstev speciálním papírem.

1.5 Textura
Dlažební bloky se vyrábí bez povrchové úpravy nebo povrchově upravené. Povrchové úpravy se provádí tryskáním, pemrlováním nebo rumplováním.
 
TRYSKÁNÍ – povrchová úprava tryskání narušuje povrch dlažebních prvků a obnažuje jednotlivé kamínky drtě, čímž dodává dlažebním prvkům elegantní vzhled imitující vzhled (texturu) přírodního kamene, prvky jsou vyrobeny podle speciálních receptur s použitím barevných drtí, přípustné jsou prostupující kamínky drtě jádrového betonu v nepatrné míře
OTLOUKÁNÍ (RUMPLOVÁNÍ) – speciální výrobní proces úpravy povrchů, při kterém dochází k otlučení (olámání) hran a rohů a poškrábání a potlučení všech povrchů dlažebního prvku, což vytváří prvkům opotřebený (ostařený) vzhled, tuto úpravu povrchů zvýrazňuje a dodává jí působivější dojem barevné provedení prvků, dlažební bloky jsou otlučeny do takové míry, aby byl zachován původní tvar prvku a nebyla snížena míra jeho použitelnosti
PEMRLOVÁNÍ – povrchová úprava, jež narušuje povrch a obnažuje vnitřní texturu betonu výrobku, pemrlovaný povrch je drsný imitující povrch přírodního kamene, každý prvkem musí být rovnoměrně opracován tak, aby textura a vzhled povrchu prvku byl jednotný a nevykazoval místa s výraznou odlišností

2. Expedice, doprava, skladování, datum použitelnosti

2.1 Expedice
Dlažební prvky se smí expedovat z výrobního závodu až po dosažení 70 % předepsané pevnosti betonu v tlaku zjištěné nedestruktivní zkouškou Schmidtovým kladivem na výrobcích spodní vrstvy v paketu.

2.2 Doprava
Dlažba a obrubníky se dopravují na paletách, které musí být zajištěny proti pohybu. Nakládání a zabezpečování dílců při silniční a železniční přepravě se dále řídí platnými předpisy pro silniční a železniční dopravu.

2.3 Skladování
Dlažba a obrubníky se skladují na paletách na skládkách s rovným, zpevněným a odvodněným podložím maximálně ve dvou vrstvách nad sebou.

2.4 Datum použitelnosti
Dlažební prvky a obrubníky se mohou vystavit plnému zatížení provozem až po uplynutí data použitelnosti. Od data použitelnosti výrobce plně zaručuje deklarované vlastnosti výrobků.

3. Návod na pokládku dlažby

3.1 Projektová dokumentace a zaměření stavby
Velmi účelné, čas i peníze šetřící je pracovat dle, třeba i velice jednoduché, projektové dokumentace a výškového a směrového zaměření stavby. Jen tak lze minimalizovat možnost dodatečného opravování již provedených prací.

3.2 Podkladní vrstvy

• Z hlediska výsledné a nadčasové kvality celého stavebního díla je správné provedení podkladních vrstev nejdůležitější fází celé výstavby. Sebekvalitnější dlažba nemůže suplovat jakékoli nedostatky a nekvalitu podloží.
• Skladba podkladních vrstev je vždy odvislá od konkrétních geologických poměrů a předpokládaného zatížení budoucí plochy.
• Velký důraz je kladen na technologicky správné a kvalitní hutnění jednotlivých podkladních vrstev po jednotlivých vrstvách, případně po jejich částech o tloušťce 10-15 cm. Předejdeme tak nebezpečí "propadání" dlažby v budoucnosti. Podkladní vrstvy se provádějí ve spádu budoucí nové plochy.
• Nejvhodnějším materiálem pro podkladní vrstvy je drcené kamenivo od frakce 32-63 mm až po frakci 4-8 mm

3.3 Ložní vrstva

• Optimální tloušťka kladecí vrstvy pro všechny druhy a výšky dlažeb je 30-40mm, nejvhodnějším materiálem je drcené kamenivo frakce 4-8 mm, popř. 2-4 mm. Při provádění je nutné si uvědomit budoucí pokles kladecí vrstvy o cca 8-10 mm při hutnění položené dlažby.
• Ručně se kladecí vrstva urovnává dřevěnou nebo ocelovou latí strháváním po přesně (pouze pro tento úkon osazených) vodicích lištách, popř. je-li to možné lze využít již zabudované obrubníky. Pro přesné dodržení projektovaných výšek a spádů dlážděné plochy je toto nejdůležitější fáze výstavby.
• Pro provádění kladecí vrstvy rozhodně nedoporučujeme používat náhradní levné materiály, zejména různé prosívky s vysokým podílem hlinitých částic. A naopak rozhodně neexistují případy – s výjimkou hygienicky odůvodněných (pro budoucí nepropustnost vody), kdy by bylo potřebné klást dlažbu do ložní betonové směsi nebo pískocementové stabilizace. Tato betonová deska pod dlažbou nemá žádný konstrukční smysl, naopak neguje všechny kladné vlastnosti dlážděných ploch (rozebíratelnost, vodopropustnost, "dilatační" pohyblivost při teplotních změnách atd.) a neúměrně prodražuje celé stavební dílo.

3.4 Vlastní pokládka dlažby
Technologie kladení betonové dlažby se zásadně liší od klasického způsobu dláždění ze žulových kostek. Zásadně se neprovádí podsypávání a zaklepávání po jednotlivých kostkách, ale pokládá se na urovnané a do příslušné nivelety stažené podloží. Pokládka betonové dlažby se provádí dvěma způsoby, strojně nebo ručně.

3.5 Ruční pokládka

• Provádí se zpravidla na plochách malého rozsahu, případně na členitých plochách s různými barevnými, nebo jinými vzory. Avšak nic, mimo menší rychlosti pokládky, nebrání tomu, aby se i plochy velké prováděly ručně.

Dlažba se pokládá v celé šíři plochy mezi obruby proti spádu dlážděné plochy. Dlažební prvky se kladou s potřebným nadvýšením na dohutnění.

• Pokládá se zásadně z již vydlážděné plochy, tzn. že na připravenou kladecí vrstvu se nevstupuje. Dlažba se pokládá na sraz na své distanční nálisky. Spára mezi dlažbou se další činností (vyrovnáním, hutněním) vymezí do své optimální tloušťky 3 mm. Po položení dlažby, se musí nejdříve provést zapískování a pak se teprve může dlažba hutnit. Bez důkladného zapískování dlažby může dojít při hutnění k poškození dlažby.
• Čerstvě vydlážděná plocha se dvakrát hutní vibrační deskou opatřenou pryžovou fólií, aby nedošlo k poškrábání dlaždic. Poprvé po položení dlažby a prvním zapískování, podruhé po opětovném dosypání spár pískem. Hutněním se srovnají přípustné výškové a výrobní tolerance, ale pozor, celá plocha se tím sníží o 8-10 mm.
• Velmi důležité je dbát na dodržování rovnosti spár mezi dlažbou - např. pomocí nataženého zednického provázku - a dodržování optimální tloušťky spar 3 mm mezi kameny. Velmi výhodně se pracuje s dlažbou, jež je na svých bocích opatřena tzv. distančními nálisky, které budoucí spáru vymezují.

Nezbytně nutné je provést zapískování spár vždy před zhutněním plochy vibrační deskou. Spára mezi jednotlivými dílci musí být vyplněna spárovacím materiálem v celé výšce spáry, zejména u dílců s nesraženou hranou, aby při hutnění dlažby nedošlo ke vzájemnému kontaktu dlaždic a jejich poškození. Vyplňování spár v dlažbě se provádí souběžně s kladením dlažebních prvků. Na závěr po zhutnění kladené plochy se znovu provede doplnění spár spárovacím materiálem, tak aby spára byla dokonale vyplněna v celé svojí výšce.
Jako spárovací materiál je možné užít pouze čisté těžené křemičité písky s maximální velikostí zrna 2 mm.
Spárovací materiál vmetáme do spár ručně (košťaty, metlami apod.) nebo lehkými metacími stroji. Materiál nesmí být rozhrabován radlicemi či jinými podobnými nástroji.
 
Podcenění resp. nedokonalé zapískování, způsobuje v průběhu užívání pohyb jednotlivých kamenů a následné vyštípnutí horních částí kamenů.

• Provádění nestandardních detailů u okrajů, sloupů, kanalizačních vpustí, zábradlí apod. se zásadně řeší štípáním dlažby na speciální lamačce nebo pomocí řezání dlažby pilou na beton. Nikdy pomocí betonové zálivky.
• Doporučujeme dláždit plochu odebíráním dlaždic současně alespoň ze tří palet. Předejde se tak případnému kontrastu přechodných a drobných barevných rozdílů na vydlážděné ploše, kterým se nevyhne žádný výrobce. Po vyzrání plochy, za pár měsíců tento problém vymizí. Po provedení druhého zapískování je dlážděný kryt okamžitě způsobilý plnému provoznímu zatížení.

3.6 Osazení obrub

• Obrubníky jsou důležitým prvkem pro zpevnění a zakončení celé plochy.
• Dovolují-li to dispoziční poměry, doporučujeme při osazování obrubníků respektovat skladebné moduly dlažby, aby se při dláždění krajní plochy u obrubníků dalo využít polovičních i krajových kamenů a nebylo nutné provádět doštipování kamenů na stavbě.
• Obrubník je osazen do tzv. betonové opěrky - obvykle prováděné ze zavlhlé betonové směsi min. třídy C 8/10
• Na straně chodníkové se doporučuje betonová opěrka do výšky cca 1/2 obrubníku, na straně vozovky do výšky obrubníku, která umožní výškově správné položení krytu vozovky.

4. Údržba dlážděných ploch

Dlážděné plochy musí být udržovány v trvale čistém stavu. Pro odstraňování nečistot smí být používány smetáky, různá metací zařízení nebo proud nízkotlaké vody. V případě použití proudu vody nesmí dojít k vyplavení spárovacího materiálu. Dojde-li přesto k vyplavení části spárovacího materiálu musí být opětně dosypán tak, aby byla spára zcela zaplněna na celou výšku dlažby.
Povrch dlažby nesmí být znečištěn olejem či benzínem, barvami, betonem nebo maltou. Dojde-li k takovému znečištění je nevratné a nelze jej jakýmkoliv způsobem odstranit.
V zimním období, kdy je potřeba odstraňovat sníh, se toto odklízení provádí především mechanicky (pluhem či jiným shrnovacím zařízením). Provádět posyp či postřik chemickými rozmrazovacími materiály do vrstvy čerstvě napadeného sněhu vyšší než 3 cm bez předchozího pluhování je neúčinné, a proto nepřípustné. Sníh je za obvyklé zimní situace třeba odstraňovat tak, aby nedošlo k jeho ujetí provozem a přimrznutí k povrchu vozovky. Sněhovou břečku je třeba z vozovky odstranit. Při mechanickém odstraňování sněhu musí být hrana pluhu či shrnovacího zařízení opatřena gumovou stěrkou, aby nedošlo k poškození povrchu dlážděného krytu.
Při použití chemických rozmrazovacích látek musí být dodrženy předpisy (vyhláška č.104/1997 Sb.) určující povolené množství rozmrazovací látky na jednotku plochy dlážděného krytu. Toto dávkování se provádí v závislosti na intenzitě sněžení. Při malé intenzitě (1-1,5 cm/hod) se sype dávkou 10 g/m2, při větší intenzitě dávkou 20 g/m2. Použití větších dávek již způsobuje vznik sněhové břečky. Při mimořádně dlouhém sněžení nebo při mimořádné intenzitě spadu lze v průběhu sněžení posyp dávkou 10 g/m2 opakovat, ale vždy až po provedeném pluhování, aby se sůl dostala na povrch vozovky.
Při odstraňování náledí nebo ujetých sněhových vrstev za pomocí chemických rozmrazovacích materiálů je minimální, technologicky dostačující dávka pro tento typ posypu 20 g/m2. Při likvidaci vyšších vrstev náledí je zpravidla nutno použít dávek vyšších, celková spotřeba posypových solí však při jednom zásahovém dni nemá překročit 60 g/m2.
V zimním období je také možné dlážděné povrchy sypat těženým pískem, popř. struskou nebo škvárou. Použité strusky a škváry nesmí obsahovat toxické nebo jinak škodlivé látky. Hmoty pro posyp nesmí obsahovat hlinité částice. Zrnitost zdrsňovacích posypových materiálů má být v rozmezí 0,5 až 8 mm. Pro posyp nesmí být použito materiálů s velikostí zrna větších než 8 mm, drceného materiálu či jiných neschválených odpadních materiálů.

Platnost od 1.3.2006